FCI classification:
Group 5 (Spitz), subgroup 5 (Japanese Spitz).
General appearance. Strong constitution. Movement lively, free and pleasing.
Ratio of withers to body length is 10:11.
Head: Skull broad, cheeks well developed, strong stop with slightly marked frontal furrow. The nasal dorsum is straight, the nasal sponge black in colour is desirable. The muzzle is relatively strong, slowly tapering. Lips firm, adjacent, strong dentition, scissors bite.
Eyes: Relatively small triangular, dark brown in colour, outer corner of eye slightly raised (eye oblique).
Ears: Relatively small, triangular, erect, slightly tipped forward.
Neck: Strong, muscular, well proportioned to head and body.
Body: Back straight and strong, loins broad and muscular. Chest, ribs well arched. Abdomen drawn in.
Tail: High set, strong, fully curled or sickle-shaped, downwardly curved, reaching almost to the hocks with the tip.
Thoracic limbs: Scapula slightly sloping, elbows close to the body, straight when viewed from the front.
Hind legs : Thigh long, calf short but well developed, hock strong and very firm.
Paws : Toes closed and well arched, pads firm and flexible, claws hard. Dark claws are an advantage.
Movement: Smooth and lively.
Coat: Coat quality- covering coat is hard and straight, undercoat fine and dense. On the tail, the coat is slightly longer and protruding.
Coat colour:
Red, black with yellow markings, sesame, black sesame, red sesame. (Sesame-blend of white and black fur).
Red Sesame–base color red mixed with black fur. All colors must show urajiro (Urajiro- lighter coat on muzzle, cheeks, throat , chest, belly, underside of tail and lower legs).
Size:
40cm for male, 37cm for female at withers. Tolerance plus-minus 1,5cm.

About Shiba

Shiba is probably the oldest of the six related native Japanese Nippon-Inu breeds, of which Akita is the largest and Shiba the smallest.
The name Shiba means „forest of bushes“, while the name Shiba-inu would loosely translate to „dog of the scrub forest“.
There are several theories as to why this small breed was so named. One says that the shiba was originally used for hunting in dense forests and scrubland.
Another believes it is because the bush is the same brown-gold colour as the shiba’s coat.
Despite its small size, the shiba was not only used for hunting small game and birds. Its immense bravery, agility and agility were also used to hunt large animals such as deer, bears and wild boar.
The Japanese countryside was the place where the Shiba originated and was bred the most, and is still the breed’s largest reservoir. To this day, the shiba still plays the role of an indispensable hunting companion.
Even a shiba kept in a non-Japanese household retains many of its natural characteristics. It is frugal and does not need much food. It loves the warmth and comfort of the home, but can just as easily live outside in a pen all year round.
She is very clean and tidy – she doesn’t destroy things around her and if she has the opportunity to leave her home at least twice a day, she will never soil it.
Puppies as young as two or three weeks old try to be this clean and try to roll out of their den and do their business outside.
The nature of the Shiba is very peculiar. She is intelligent, lively, mobile and lively. She loves her master, but constantly lets him know that she does not need him to live. She understands very quickly what is wanted of her, but when the thing wanted is too different from what she wants, she will do everything to get her way and not do her master’s bidding.
She has a huge range of sounds from whining to various squeaks and squawks to her characteristic cawing and squealing. She can develop moho grimaces for every occasion she has a different grin ready. In doing so, he usually flops on his back, wiggles and wiggles like a circus clown.
The Shiba’s nature is a mixture of that of a spitz, a terrier and a cat.
If a shiba could utter one word, it would undoubtedly be „MINE“.

• my food, my toys, my house, my person – my world.

Standart Plemene

Klasifikace FCI:Skupina 5 (špicovití), podkupina 5 (japonští špicové). Celkový vzhled: Vyvážené proporčně malé plemeno, velmi svalnaté a dobré kostry. Pevná konstituce. Pohyb živý, volný a líbivý.Důležité proprce: Poměr kohoutkové výšky k délce těla je 10:11Hlava: Lebka široká , líce dobře vyvinuté, výrazný stop s lehce naznačenou čelní rýhou. Hřbet nosu je přímý, nosní houba černě zbarvená je žádoucí. Čenich poměrně silný, je zvolna se zužující. Pysky pevné, přilehlé, silný chrup, nůžkový skus.Oči: Poměrně malé trojúhelníkové, tmavě hnědé barvy, vnější oční koutek lehce zdvižený (oko šikmo položené).Uši: Poměrně malé, trojúhelníkové , vztyčené, lehce kupředu naklopené.Krk: Silný , svalnatý, dobře proporční k hlavě a tělu.Trup: Hřbet rovný a silný, bedra široká a svalnatá. Hrudník, žebra dobře klenutá. Břicho vtažené.Ocas: Vysoko nasazený, silný zcela stočený nebo srpovitě zahnutý, dolů natažený dosahuje špičkou téměř k hlezdům.Hrudní končetiny: Lopatka mírně šikmá, lokty těsně u těla, při pohledu zpředu rovné.Pánevní končetiny : Stehno dlouhé, lýtko krátké, ale dobře vyvinuté, hlezno silné a velmi pevné.Tlapky: Prsty sevřené a dobře klenuté, polštářky pevné a pružné, drápy tvrdé. Předností jsou tmavé drápy.Pohyb: Plynulý a živýOsrstění: Kvalita srst- krycí srst je tvrdá a rovná, podsada jemná a hustá. Na ocase je srst mírně delší a odstávající.Barva srsti:Červená, černá se žlutými znaky, sezamová, černá sezamová, červená sezamová. (Sezamová-směz bílé a černé srsti).Červená sezamová– základní barva červená smíšená s černou srstí. Všechna zabarvení musí vykazovat urajiro (Urajiro-světlejší srst na čenichu, lících, hrdle , hrudi, břiše, spodní straně ocasu a spodku končetin).Velikost:U psa 40cm, u feny 37cm v kohoutku. Tolerance plus-minus 1,5cm. 

n

O Shibách

 Shiba je pravděpodobně nejstarší ze šesti příbuzných původních japonských plemen Nippon-Inu, z nichž je Akita největší a Shiba nejmenší.Název Shiba znamená ,, les plný křoví “ , jméno Shiba-inu by pak volně přeloženo znamenalo ,,pes z křovinatého lesa“.Existuje několik teorií o tom, proč bylo toto malé plemeno takto nazváno. Jedna říká, že shiba byla původně užívána k lovu v hustých lesích a křovinách.Jiná se domnívá, že je to proto, že křoví má stejnou hnědozlatou barvu jako srst shib. Přesto ,že je shiba malá,nebyla používána pouze na lov drobné zvěře a ptáků. Její nesmírná statečnost, bystrost a pohyblivost se uplatnila i při lovu velkých zvířat, jako byli jeleni, medvědi a divoká prasata.Japonský venkov byl místem, kde shiba vznikla a byla nejvíce  chována a stále je největším rezervoárem plemene. Dodnes zde shiba plní úlohu nepostradatelného pomocníka při lovu.I shiba držená v mimojaponské domácnosti si ponechává mnoho ze svých přirozených vlastností. Je skromná a nepotřebuje mnoho potravy. Miluje teplo a pohodlí domova, ale stejně tak klidně dokáže žít celoročně venku v kotci.Je velmi čistotná a pořádná – neničí věci okolo sebe a pokud má alespoň dvakrát denně možnost své obydlí opustit, nikdy ho neznečistí.Takto čistotná se snaží být již dvou až třítýdenní štěňata, která se pokouší odkutálet ze svého doupětě a svou potřebu vykonat mimo něj.Povaha Shiby je velmi svérázná. Je inteligentní, živá , pohyblivá a činorodá. Svého pána miluje, ale neustále mu dává najevo, že ho tak dalece ke svému životu nepotřebuje. Velmi rychle pochopí co se od ní chce, ale když se žádaná věc příliš odlišuje od toho, co chce ona sama, udělá vše proto, aby dosáhla svého a pánův příkaz nesplnila.Má obrovskou škálu zvukových projevů od knučení přes různé skřeky a skřípání k charakteristickému kvákání a vřískání. Umí vyvinout moho grimas pro každou příležitost má připravený jiný škleb. Přitom se většinou svalí na zádá, vrtí se a kroutí jako cirkusový klaun.Povaha shiby je smíšeninou povah špice, teriéra a kočky.Kdyby shiba směla vyslovit jedno jediné slovo, znělo by nepochybně „MOJE“
–  moje jídlo, moje hračky, můj dům, můj člověk – můj svět.